Mým posledním příspěvkem bylo popisování neuvěřitelného zážitku sdělení negativního výsledku vyšetření PET/CT a následující reakce, které byly opravdu nezapomenutelné... To co bych Vám teď rád sdělil už tak veselé bohužel nebude. Poté, co jsem doválčil začátkem června poslední chemču, tak následovala chvilka čekání a veselý odchod na výstupní vyšetření PET/CT, které mělo potvdit, že jsem fit a dám si chvíli relax před tím, než se zase po nějakém čase vrátím do práce a do normálního života...
Jenže ejhle, vyšetření ukázalo, že se mi v mezihrudí stále něco rozsvicuje a to znamenalo, že budu muset po všech těch chemopárty na ozařování, cítil jsem se jako na horské dráze. Byly to jedny z nejtěžších okamžiků mého života, kdy jsem byl vystaven skutečnosti, že ta hrůza stále nekončí... No co... Vyřval jsem další kýbl slz a šlo se na věc v ozařovně v Pardubicích... Po tom všem už jsem to jel celkem na krev a měl jsem toho plné zuby, snažil jsem se to brát pozitivně, i jsme si s Míšou střihli v Pardubicích dovolenou na týden, abych nemusel denně dojíždět a pěkně jsme si shlédli i okolí... Skutečností je, že 30.8.2013 jsem ukončil léčbu, a pokud přeskočím všechny podrobnosti, tak de facto až únoru 2014 se ve mě již žádné příznaky nevyskytovaly a někdy koncem roku 2013 jsem byl uveden do síně remisníků, tedy mezi vyléčené. :)
Píše se únor roku 2015 a ve mně se celá ta eskapáda z větší části uzavřela. Asi mě pochopíte, že od té doby nemám moc v lásce číslo 13, nebyl to nejveselejší rok, i když spoustu veselých událostí se událo. :) Během těch měsíců, při kterých jsem měl spoustu času na přemýšlení, jsem přišel na spoustu věcí. Tou několikrát zmiňovanou a pro můj další život naprosto průlomovou je, že Míša je nejúžasnější holka na téhle planetě, a já jí i přes její horkou a paličatou hlavu moc MILUJU, protože cítím, že oba bychom pro sebe snesli modré z nebe a žijeme si na tomhle světě vlastně hezky pro sebe. To už pokračuji dále v našem příběhu a musím zmínit fakt, že jsem Míšu 1.8.2013 požádal o ruku a ona řekla ANO, klekla ke mně, oba jsme se objali a rozplakali. Zkrátka jako v dojáku z USA okamžiky, které se vám navždy vytetují do mozkové kůry...
Stále více kolem sebe slyším, že nemocným mně podobným nemoc více dala než vzala. Musím s tím jedině souhlasit. Začal jsem si daleko víc vážit svých bližních, kteří mě celou dobu podporovali a také mě to, co jsem prožil donutilo přemýšlet tím vším, co mě dovedlo až do toho stavu nemocných. Možná trochu na škodu je, že si člověk začne na sebe dávat až moc velký pozor, zkoumá každý trochu falešný prd, který z něj vyleze, ale to vše je jen otázkou času, než jsem se trochu otrkal a zvykl si na to, že ne úplně všechno bude zas jako dřív. Trochu mě zlobí imunita, ale na té musím zapracovat a trochu více se zocelit.
Další novinkou je nová práce, která by mě měla naplňovat daleko více než sepisování patentních přihlášek. Nastoupil jsem do firmy, kde bych měl pracovat jako vedoucí projektů při prodeji nových zařízení z oboru, který jsem vystudoval na ČZU. Už zde pracuji více než rok, a zatím se to vyvíjí velmi pomalu a lehce, uvidíme, kam se posunu po dvou letech... no bude to ještě zajímavé, ke spokojenosti ještě daleko, nicméně na druhou stranu si připomínám, že můžu být rád, že jsem zdravý a do práce můžu chodit, teď jen to posunout do pozice takové, že mě bude práce i na 100% bavit - to by bylo štěstí. :)
Rok 2014 byl naštěstí o 180°lepší. S Míšou jsme absolvovali předsvatební cestu do Japonska na svatbu mého kamaráda ze studií Tatsuyi, kde jsem šel za kmotra svatby - kimona, saké, suši, shinkanzen a spol... neuvěřitelná cesta. Pak a předtím jsme již dlouho pracovali na naší úžasné svatbě, kde jsme si s Míšou řekli své JASNĚ. :) Byl to úžasný den, na který nikdy nezapomenem, a tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě podíleli, a těm, kteří přišli s námi sdílet ten úžasný den - ANO jsme si řekli na pražícím slunku v ca 35° vedru, takže koupel nebyla třeba, koupal jsem se ve vlastním potu. :) Míšu mi přivedl k oltáři tchán Vlastík, předtím jsem celý den Míšu neviděl, zkrátka romantika, co vám budu povídat. I ostrým hochům vlhly řasy. :)
Dalším velkým krokem, kterým jsme se celý rok zabavovali byl výběr našeho nového vlastního bydlení. Nejdřív jsme chtěli vlastní byt, ale od něj jsme se postupně propracovali až k pozemku za Prahou, takže se momentálně zabýváme výběrem domečku, ve kterém bychom konečně zapustili kořeny a zklidnili svoje duše, které jsou ze všech těch změn za poslední roky celkem rozhárané. :)
To jak poslední rok proběhl vůbec nebylo na škodu, bylo toho sice dost, ale aspon jsem neměl čas myslet na nějaké ptákoviny alias co znamená to píchnutí v koleni nebo kde se vzala ta moje rýmička??? :)
Je pravdou, že krom hledání štěstí v práci a rýsování nového rodinného hnízdečka mě trochu trápí imunita, i když dokud jsem se mohl každý víkend pěkně zhuntovat a vypotit na pozemku, tak to bylo v pořádku a bez problému, jakmile toto přestalo, stále se vrací zapeklité rýmičky a kašlíčky, co mě nenechají sportovat a trochu zocelovat Tomíka. Další věcí je drezůra mých spermií, ale na tom všem se právě pracuje tak, abychom nemuseli používat moje cool Tomíky. :)
Při psaní těchhle řádků si ale uvědomuji, že jsem zas trochu zapomněl se nad celou věc povznést a brát jí s nadhledem, stejně jako za mlada. :) Táhne mi na 30 to víte, budu přezouvat na čtvrtý gumy, takže je třeba to zase rozhýbat a dostat se trochu do tempa...
Chtěl jsem těchto pár řádků sepsat, abyste všichni věděli, že se máme fajn a bojujeme vlastně jen se všedními starostmi tak, jak to má vlastně být. Vy, kteří jste se dostali na můj blog z LH vězte, že bude líp, ale ne ve smyslu, jakým to tvrdili naši rudí bratři za totáče, ale opravdu věřte, že z těch sraček, do kterých se člověk v životě párkrát dostane nezbývá nic jiného než je s pokorou omýt, vstát a pokračovat ve spanilé jízdě životem stejně tak, jako jsme to udělali v loňském roce s Míšou, zkrátka jsme se s tím nes.ali. :)
Mějte se krásně a buďte fit. Tímto bych rád tento blog stejně jako všechnu tu hrůzu s pokorou uzavřel. Věřím v to skálopevně, že se pokračování nedočkáte!!! :)
Jenže ejhle, vyšetření ukázalo, že se mi v mezihrudí stále něco rozsvicuje a to znamenalo, že budu muset po všech těch chemopárty na ozařování, cítil jsem se jako na horské dráze. Byly to jedny z nejtěžších okamžiků mého života, kdy jsem byl vystaven skutečnosti, že ta hrůza stále nekončí... No co... Vyřval jsem další kýbl slz a šlo se na věc v ozařovně v Pardubicích... Po tom všem už jsem to jel celkem na krev a měl jsem toho plné zuby, snažil jsem se to brát pozitivně, i jsme si s Míšou střihli v Pardubicích dovolenou na týden, abych nemusel denně dojíždět a pěkně jsme si shlédli i okolí... Skutečností je, že 30.8.2013 jsem ukončil léčbu, a pokud přeskočím všechny podrobnosti, tak de facto až únoru 2014 se ve mě již žádné příznaky nevyskytovaly a někdy koncem roku 2013 jsem byl uveden do síně remisníků, tedy mezi vyléčené. :)
Píše se únor roku 2015 a ve mně se celá ta eskapáda z větší části uzavřela. Asi mě pochopíte, že od té doby nemám moc v lásce číslo 13, nebyl to nejveselejší rok, i když spoustu veselých událostí se událo. :) Během těch měsíců, při kterých jsem měl spoustu času na přemýšlení, jsem přišel na spoustu věcí. Tou několikrát zmiňovanou a pro můj další život naprosto průlomovou je, že Míša je nejúžasnější holka na téhle planetě, a já jí i přes její horkou a paličatou hlavu moc MILUJU, protože cítím, že oba bychom pro sebe snesli modré z nebe a žijeme si na tomhle světě vlastně hezky pro sebe. To už pokračuji dále v našem příběhu a musím zmínit fakt, že jsem Míšu 1.8.2013 požádal o ruku a ona řekla ANO, klekla ke mně, oba jsme se objali a rozplakali. Zkrátka jako v dojáku z USA okamžiky, které se vám navždy vytetují do mozkové kůry...
Stále více kolem sebe slyším, že nemocným mně podobným nemoc více dala než vzala. Musím s tím jedině souhlasit. Začal jsem si daleko víc vážit svých bližních, kteří mě celou dobu podporovali a také mě to, co jsem prožil donutilo přemýšlet tím vším, co mě dovedlo až do toho stavu nemocných. Možná trochu na škodu je, že si člověk začne na sebe dávat až moc velký pozor, zkoumá každý trochu falešný prd, který z něj vyleze, ale to vše je jen otázkou času, než jsem se trochu otrkal a zvykl si na to, že ne úplně všechno bude zas jako dřív. Trochu mě zlobí imunita, ale na té musím zapracovat a trochu více se zocelit.
Další novinkou je nová práce, která by mě měla naplňovat daleko více než sepisování patentních přihlášek. Nastoupil jsem do firmy, kde bych měl pracovat jako vedoucí projektů při prodeji nových zařízení z oboru, který jsem vystudoval na ČZU. Už zde pracuji více než rok, a zatím se to vyvíjí velmi pomalu a lehce, uvidíme, kam se posunu po dvou letech... no bude to ještě zajímavé, ke spokojenosti ještě daleko, nicméně na druhou stranu si připomínám, že můžu být rád, že jsem zdravý a do práce můžu chodit, teď jen to posunout do pozice takové, že mě bude práce i na 100% bavit - to by bylo štěstí. :)
Rok 2014 byl naštěstí o 180°lepší. S Míšou jsme absolvovali předsvatební cestu do Japonska na svatbu mého kamaráda ze studií Tatsuyi, kde jsem šel za kmotra svatby - kimona, saké, suši, shinkanzen a spol... neuvěřitelná cesta. Pak a předtím jsme již dlouho pracovali na naší úžasné svatbě, kde jsme si s Míšou řekli své JASNĚ. :) Byl to úžasný den, na který nikdy nezapomenem, a tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě podíleli, a těm, kteří přišli s námi sdílet ten úžasný den - ANO jsme si řekli na pražícím slunku v ca 35° vedru, takže koupel nebyla třeba, koupal jsem se ve vlastním potu. :) Míšu mi přivedl k oltáři tchán Vlastík, předtím jsem celý den Míšu neviděl, zkrátka romantika, co vám budu povídat. I ostrým hochům vlhly řasy. :)
Dalším velkým krokem, kterým jsme se celý rok zabavovali byl výběr našeho nového vlastního bydlení. Nejdřív jsme chtěli vlastní byt, ale od něj jsme se postupně propracovali až k pozemku za Prahou, takže se momentálně zabýváme výběrem domečku, ve kterém bychom konečně zapustili kořeny a zklidnili svoje duše, které jsou ze všech těch změn za poslední roky celkem rozhárané. :)
To jak poslední rok proběhl vůbec nebylo na škodu, bylo toho sice dost, ale aspon jsem neměl čas myslet na nějaké ptákoviny alias co znamená to píchnutí v koleni nebo kde se vzala ta moje rýmička??? :)
Je pravdou, že krom hledání štěstí v práci a rýsování nového rodinného hnízdečka mě trochu trápí imunita, i když dokud jsem se mohl každý víkend pěkně zhuntovat a vypotit na pozemku, tak to bylo v pořádku a bez problému, jakmile toto přestalo, stále se vrací zapeklité rýmičky a kašlíčky, co mě nenechají sportovat a trochu zocelovat Tomíka. Další věcí je drezůra mých spermií, ale na tom všem se právě pracuje tak, abychom nemuseli používat moje cool Tomíky. :)
Při psaní těchhle řádků si ale uvědomuji, že jsem zas trochu zapomněl se nad celou věc povznést a brát jí s nadhledem, stejně jako za mlada. :) Táhne mi na 30 to víte, budu přezouvat na čtvrtý gumy, takže je třeba to zase rozhýbat a dostat se trochu do tempa...
Chtěl jsem těchto pár řádků sepsat, abyste všichni věděli, že se máme fajn a bojujeme vlastně jen se všedními starostmi tak, jak to má vlastně být. Vy, kteří jste se dostali na můj blog z LH vězte, že bude líp, ale ne ve smyslu, jakým to tvrdili naši rudí bratři za totáče, ale opravdu věřte, že z těch sraček, do kterých se člověk v životě párkrát dostane nezbývá nic jiného než je s pokorou omýt, vstát a pokračovat ve spanilé jízdě životem stejně tak, jako jsme to udělali v loňském roce s Míšou, zkrátka jsme se s tím nes.ali. :)
Mějte se krásně a buďte fit. Tímto bych rád tento blog stejně jako všechnu tu hrůzu s pokorou uzavřel. Věřím v to skálopevně, že se pokračování nedočkáte!!! :)
Zazvonil zvonec a pohádky o Tomíkovi, Mišce je KONEC!!!
