čtvrtek 4. dubna 2013

3. Před a po bicyklu, nebo-li druhém cyklu.

Po delší odmlce se vracím na místo činu, neboť bych se s Vámi rád podělil o události, které se staly od posledního příspěvku. Nebude to věru lehká práce si vzpomenout na vše, poněvadž podezřívám ty dva Němce, že mi kradou myšlenky a vůbec i někdy věci po bytě...znáte je - Alzheimer s tím druhým...si nemůžu vzpomenout na jméno :) Což mi na druhou stranu připomíná výborný muzikantský vtip:

Přijde chlapík do podniku a povídá:
"Dobrý den, my jsme klarinetový kvartet a máme tady dnes večer vystoupení."
Vzdělaný číšník odpoví: "A kolik Vás je?"
Muzikant: "Tři."
Č.: "A kdo všechno?"
M.:"Já a brácha."
Č.: "Vy máte bráchu?"
M.:"Ne, proč?"

Nicméně, zpátky k tématu. :) Abych zkusil trochu kontinuálně navázat na poslední příspěvek, tak po první chemče už pak bylo vše OK.! Objevily se lehké problémy s bolením v krku a lehkým povlakem v ústní dutině, ale šalvěj a Matka příroda vše spolehlivě odehnala.
Co bych zde rád také zmínil, že můj blog byl nebo bude propojen s webem www.lymfomhelp.cz ve spolupráci s paní Poulovou, aby pomohl pacientům se stejným osudem, jaký potkal mě. Moc mě toto potěšilo, netušil jsem, že by to mohlo nabýt takový rozměr, ale nakonec proč ne??? Proto zde budu popisovat i všechny detaily a zkušenosti, které by těmto lidem mohli pomoci a nebudou pro běžného čtenáře až tak výživné, ale něco za něco, jasná věc. :) Když na ně vzpomenu. :)

Postoupili jsme tedy do další fáze léčby. Je opravdu perfektní, že mohu chodit na léčbu ambulantně - tedy třikrát týdně jednou za tři týdny (plus kontroly a tzv. dopichy - k těm později). Považuji to velice za důležitý aspekt léčby, zvlášť co se týče té věci uvnitř mého nově odhaleného kolene - psychiky. Nehledě na to, že nemocniční vývařovna taky dlouho neobdržela žádnou Michelinskou hvězdu...nebo možná nějakou od Barumu... :) Takže, pokud je jakákoliv, i komplikovaná cesta k tomu, aby byl pacient přes noc doma (na večeři bo dříve), myslím si, že je to to nejlepší...
Moje snaha o pravidelný a pestrý příjem potravy je podpořena dávkami kortikoidů a cytostatik, které stimulují moji chuť k jídlu, a nutí mě ke konzumaci všeho co mi přijde pod ruce. Naštěstí většinou nenalézám žádnou prasečinu v lednici a přilehlém okolí, a tak mi nezbývá nic jiného, než se cpát zdravými věcmi. Ovoce, zelenina a zdravá strava podpořená vysokým příjmem tekutin, a to různorodých, jako jsou džusy, voda a sem tam i nealko pivko.

Po skončení první chemčy ve čtvrtek jsem se také začal seznamovat, co se mnou všechno tak chemie vůbec dělá. Byl jsem celkem dost nabytý energií, takže jsem toho moc nenaspal první týden jsem měl nutkání sebou hýbat. Výtahy se pro mě staly tabu a svižné procházky sněhem každý den minimálně hodinu naopak rutinou. Docela jsem si máknul na začátku pěšo do sedmého patra, ale ten pocit nahoře je fajn, když je to pro dobrou věc.

Vedlejší účinky léčby se taky dostavily v podobě celkem svíravé bolesti v krku. Asi jako když probudíte ráno po rozjařené zábavě, kdy jste se po osmi pivech koupali ve studené vodě místního rybníku v pěti stupních Celsia. :) Je to typický příznak chemoterapie, takže by měl časem odeznět. Kloktal jsem poctivě šalvěj a pil jak duha a po pár dnech byla bolest pryč...normálně bych použil slivovici, ale tu mi doktor zakázal. :) Taky se vytvořil takový hrubý povrch na dásních, který nebyl nijak bolavý, jen takový zvláštní pocit v ústech.

Jak se dny posouvaly, tak jsem postupně začal plnit své předsevzetí a začal se učit psát všemi deseti. Ještě je kus přede mnou a blog píšu cca 6 prsty, takže jsem na nejlepší cestě k cíli - ve víc jak polovině. :) Francouzština je na tom hůře, ale já se na ni dostanu. Krom toho jsem dokoukal perfektní seriál Game of Thrones v rámci prosvištění angličtiny dobrá výmluva, proč čučet na PC...á propós výborný seriál, doporučuji! Taky jsem začal hrát jednu nejmenovanou počítačovou hru se vzpomínkami na mládí...výborný zabiják času. :)

Odstavec nemoc (aneb v cizím jazyce: illness, sickness, die Krankenheit, maladie atd. :)

Pokud se ale vrátíme k té mojí nemoci, je to hrozně zajímavá záležitost. Spousta okolností i podnětů přimějí člověka zamyslet se nad tím, kde je vlastně příčina? Dnešní medicína ho bohužel nezná, ale myslím si, že kdybych hledal příčinu ve své hlavě, nebyl bych daleko od pravdy. Jedná se de facto o zánět mízní soustavy, která je úzce spojena s obranyschopností člověka, a také s psychosomatickým systémem člověka. Proto si myslím, že by mi mohla pomoci se zjištěním jádra problému, nebo alespoň k přiblížení se k němu, návštěva odborníka. Moje kolegyně v marodění slečna MP (dá mi vědět, jestli můžu zveřejnit jméno :) mi upozornila, že jacísi odborníci definovali Hodgkinův lymfom jako onemocnění člověka, který si toho na sebe bere příliš mnoho (starostí, stres, zodpovědnost) a je na sebe příliš moc ostrý, nic si nedaruje, a tím i jaksi ničí sám sebe zevnitř...nemá se rád, nebo spíš neumí se mít rád, odměnit se, pochválit se, užívat si život... Něco pravdy na tom v mém případě bude, spolu s dalšími aspekty samozřejmě.

Nicméně, kdy jindy přehodnotit život, než když se léčíte se smrtelnou chorobou? Mě osobně to pomohlo urovnat (nebo mi to spíš stále urovnává) životní hodnoty. Myslím si, že pokud se člověk naučí mít rád sama sebe, dokáže mít rád i ostatní opravdu naplno. Je to celkem otřepaná fráze, nad kterou jsem se ještě nedávno nepozastavil. Je to těžká věc, a každý ji chápe a bere jinak, a o tom to je. Já si začal vážit každého dne, do kterého se probudím. Není to obyčejná věc, věřte mi. Zítra na nás může spadnout hovno z letadla, a tak ten den může být tím posledním. :) Snažím se to tak brát a přistupovat ke každému dni pozitivně. Není to lehká věc a chce to trénink a trpělivost, doufám, že brzy sklidím ovoce své práce. :) Zazvonil zvonec a pohádky není konec... :)

Pobyt či čekání v nemocnici:
Někdy může být pro slabšího jedince skličující pouze čekání na chemoterapii. Mám velkou výhodu mezi většinou nemocných. Jsem mladý, zaměstnaný, hodně toho snesu a nemám skoro žádné závazky. Ideální na to, být marod. :) Někteří starší pacienti však na mě působí zlomení jako pravítko v aktovce. Jeden pán chodí se mnou na léčbu a když vidím jeho sebelítostné oči, nemám slov...k tomu si zajde při čekání chemo na cigárko a hnusné kafe z automatu a dále nadává, jak je tady na tom světě na hovno...přitom není!!! :) Ale každý svého štěstí strůjcem, jak zpívají Chinaski ve Strojvůdci, jen zvednout hlavu a čelit osudu se ctí, i když někdy s plnými kalhoty.

Co vám taky nemoc ukáže jsou opravdoví přátelé. Nabídnou první poslední a rozdají se do poslední kůrky chleba, jen aby vám pomohli a přispěli svou malou bezvýznamnou troškou do mlýna celé té několikaměsíční kúry, tak aby proběhla co nejvíce hladce a bez zbytečných stresů. Proto doporučuji všem čerstvě nemocným - šiřte tu zprávu, která vás přepadla, jako jen to půjde! Vše samozřejmě v rámci možností, ale nejhorší věcí je řešit komu to říct, komu ne, co mu říci a co naopak zatajit. Pak řešit komu jsem to řekl nebo neřekl, a stresovat se tím, kam tu novinu vyšlu nebo ne. Nevytroubil jsem to sice do světa vuvuzelou, ale rozhodl jsem se napsat blog a poslat ho známým a blízkým, na které bych mohl narazit, a kde by mohlo dojít k té trapné etudě, kdy jako budu vysvětlovat, co se vlastně děje, proč mám koleno na hlavě. Jsou i jiné cesty než blog...stačí mail, kafe, pivko apod. k tomu to sdělit a otevřít karty...není nic víc osvobozujícího. Ten kdo vás chce podpořit vám napíše, zavolá, navštíví, kdo ne, jeho věc.

Dobrá věc je taky fotka kolene(hlavy). Zabrání to divným prohlížečkám při osobním setkání, zřejmě více u dámského pokolení (Já dokonce slyšel, že je to lepší než předtím, takže dobrý! :). I když se jim nevyhnete, minimalizují se(ty prohlížečky). Praha je anonymní, ale u nás na vsi mezi slepicemi to bude ještě zajímací. Snad mě holky opeřený poznaj, až jim půjdu vybrat vejce...tedy dnes moderně bio-vejce hehe. :)

Nakonec se však stejně točí kolem vás a vašeho partnera(manžela a dětí), kde je to jako nekonečná kantáta s klidnými a šťastnými mezihrami, rychlými napínavými pasážemi a někdy i dlouhými pomlkami, neboť každý potřebuje trošku odpočinku. Je to celkem psychicky náročné, to vám povím, a proto si to chce držet denní rytmus, alespoň zhruba. Daří se mi to většinu času. Důležitý je nadhled nad věcí a komunikace s okolím.

Abychom se ale trochu posunuli ke druhému cyklu, tak probíhalo opravdu vše hladce obrace. Setkal jsem se, nebo jsem se bavil se spoustou zajímavých lidí, kteří si již s nemocí poradili a bylo to velice zajímavé. Z návrhu pana doktora mi byl zaveden tzv. žilní port - takový USB port :). Je to velice užitečná věc, která se zavádí do centrální žíly pod klíční kostí a po zavedení nachází pod kůží nad bradavkou a pod klíční kostí. Je to taková přístupovka místo Kamyly do mého žilního systému, poněvadž by opakované zavádění Kamyly a přivádění chemikálií mohlo poškodit a spálit moje žíly. To jak port vypadá při použití je na jednom ze snímků v příloze. Je to celkem šikovná věc pro odběry krve atd...feťáci by mi záviděli. :D

Švanda byla před instalací portu, kdy se na mě díval doktor, který mi port při lokální anestezii zaváděl...podíval se na moji jizvu po operaci mediastinu - když mi vyndavali uzlinku na analýzu neboli biopsii, a říkal: "Joooo, to jsem Vás akorát viděl na sále, když Vás operovali"...já na to: "Hmm, ale já Vás neviděl" :) tak to byla taková perlička na konec...

Díky za všechny Vaše komentáře, podporu a názory - positive thinking forever! :)